Ovčí svátek

Takhle to všechno začíná

A přišlo na řadu povídání o ovčím svátku. Ovčí festival to znamená, že si rodiny během posledních tří listopadových týdnů začaly obstarávat a vykrmovat jednu, dvě, tři ovce. Ve Fondouku jsme tedy měli plné ruce práce s močovými problémy u beranů, způsobené ucpáním močových cest malými urolity (močovými kameny), které se vytvářejí v moči při jednostranné dietě, kterou všechny ovce za poslední měsíc hojně dostávaly. V onu osudnou sobotu byla všechna takto vykrmená zvířátka popravena a rozporcována a v sobotu se na ohních po celém Maroku a ostatním muslimském světě opékaly napřed ovčí hlavy a končetiny, v ulicích mediny se povalovaly ovčí kůže, děti pobíhaly kolem se střívky v ruce, na hácích na zdech visely předžaludky a žaludky a celé to pokračovalo pojídáním upravených a možná i neupravených ovčích jater a plic a tak dále. Celé to ovčí běsnění má svůj řád a správný postup, ale moc jsem se na detaily nevyptávala. A všechno je to postavené na historii o tom, že kdysi dávno jeden pán zvaný Abraham místo syna nakonec obětoval bohům ovci.

 V sobotu bylo tedy v ulicíh Fezu pusto a prázdno, obchody v medině zavřené a jen místy se dalo narazit na oheň ve staré ledničce, v kýblu, v barelu, na rožeň vytvořený z pér ze starých postelí a na tom se vesele opékaly ony ovčí hlavičky i s rohama a nožičky i s kopýtkama. Kolem pobíhali maročtí kluci a sem tam i nějaký ten tatíček a ženy nebylo vidět vůbec, jelikož byly doma zavřeny u sporáků a klohnily všelijaké pochoutky z mrtvých oveček, pekly chleba a sladkosti...

Jsem ráda, že nejsem muslimská žena a mohla jsem se po zbytek víkendu jen tak válet v posteli se svou rýmečkou a kašlíčkem a nemusela pojídat žádné dobroty z mrtvých zvířátek.

                                                                                                                                                 30.11.2009 Káča*

---