Jak název stránky napovídá, tak jsou tyto virtuální prostory plné zážitků a fotek ze země daleké a přesto nedaleké, ze země na severozápadě Afrického kontinentu, ze země muslimů i francouzů, ze země plné slunce, velbloudů i veselých dětí.
Co mě do Maroka zaválo? Za studií na VFU Brno jsem se seznámila s pár lidmi ze školy, kteří se zrovna navrátili ze stáže v Maroku. Mluvili o ní v superlativech a možná i hyperlativech a ve mne se zasadilo malé cestovatelské a dobrodružné semínko. Setkalo se však v té době s velmi neúrodnou půdou vnějších okolností, jakými byl například nedostatek financí, státnice za rohem, nedostatek odvahy atd. To vše se pak shodou okolností dostavilo v únoru 2009, kdy mne znova přepadl onen marocký nápad a semínko začalo klíčit. Začala jsem tedy kout pikle, spřádat plány, posílat mejly, sbírat informace, kupovat potřebné vakcíny, vyřizovat pojištění a v říjnu 2009 konečně vyrostl ze semínka strom a já vyrazila na dvouměsíční průzkum neznáma.
Cílem mé cesty byl The American Fondouk http://www.mspca.org/americanfondouk/ , což je charitativní nemocnice pro zvířata, která těžce pracují v jednom z největších měst v Maroku, ve Fezu, ale také ze širokého okolí. Každé větší marocké město má svou starší část, zvanou medina, kde úzké uličky nedovolí vjezd žádným motorovým vozidlům, snad jen mopedům. Zvířata jako muly, osli a koně tedy zajišťují přepravu zboží, potravin, menších zvířat, plynových bomb, stavebního materiálu, krmení pro zvířata, vody apod. po medině, do ní a z ní. Často jsou to náklady neuvěřitelných rozměrů a hmotností a dřive či později takto vytížená zvířata čelí zdravotnímu problému. K tomu se přidávají okolní pastevci ovcí a koz, drobnochovatelé holubů či králíků, majitelé psů, koček a dalšího drobného zvířectva a hned je dostatek pacientů, kteří potřebují péči. Lidé si však často nemůžou dovolit ani zaplatit soukromého veterináře ani ztratit důležitého pomocníka při jejich způsobu obživy, čehož si kdysi všimla jedna hodná paní a založila Fondouk. Od té doby Fondouk poskytuje bezplatné ošetření všem příchozím pacientům.
Ve Fondouku jsem strávila něco přes dva měsíce a k tomu byl o víkendech ještě i čas na průzkum alespoň nejbližšího okolí. V menu nalevo je několik kapitolek s povídáním. Jedna o práci na Fondouku, jedna o lidech a zvířatech z Fondouku a další o cestách, kterých nebylo málo. Každá kapitolka se skládá z krátkého či delšího povídání a pod ním jsou fotky k danému tématu. Fotky to jsou vesměs moje a sem tam také z foťáků lidí, kteří se po Maroku nějakou dobu pohybovali vedle mne. Ještě až za fotkama se sem tam vyskytne i nějaké to video.
Přeji pěkné počtení a pokoukání, já jdu sklízet plody mého dobrodružného stromu, jimiž jsou cenné zkušenosti a odvaha do podnikání dalších kroků do neznámých dálek.