Expedice Maroko 2009
Modromodré Chefchaouen (Šefšauen) na úpatí Rífu
Chefchaouen, Chaouen, Šefšauen
6.11. v pátek měli maročani národní svátek, protože kdysi před mnoha lety skončila jakási okupace jihu, takže jsme měli den volna navíc. Vyrazily jsme tedy na výlet už v pátek ráno. Začátkem týdne k nám totiž přibyla Elle z Anglie, takže jsme na to báječné cestování už tři. Busík CTM nám jel v pátek v osm ráno, což nebylo zas až tak špatné jelikož jsme měly k dispozici více jak čtyři hodiny spánku cestou na sever. Cílová stanice se nazývá Chefchaouen. Městečko nevelikých rozměrů, nemnoha obyvatel, ležící na úpatí Rífu a modře vyzdobené. Cesta tam byla asi jedna z nejhezčích, co jsme tu zatím zažily. A možná to bylo take tím, že byla jako jedna z mála za denního světla a dalo se koukat z okna a pozorovat dění na polích, v kopcích a ve vesnicích. Krajina byla velmi rozmanitá. Od žlutých vyprahlých kopců, rozlehlých zoraných lánů polí, zelenomodrých řek, přes olivové sady, opunciové živé ploty až po kaňony, vysoké kopce a zelené lesy. Na konci klikatící se cesty se rozprostřelo rozlehlé údolí a na úbočí hory se modrala Chefchaouenská medina. Jsme tu.
Od autobusu jsme vystoupaly až k branám mediny a vrhly se do víru dění za jejími zdmi. Byl pátek a navíc volno, takže turistů celkem mnoho a do toho také spousta marockých turistů, kteří mají Chefchaouen jako oblíbenou destinaci. Aby taky ne. Medina je daleko příjemnější na pohled než třeba ta ve Fezu, protože odstíny modré a světle modré až bílé jí dodávají nádech čistoty a uklizenosti a taky většího prostoru. Do toho pestrobarevné koberce, šátky a oděvy vyrobené z ovčí vlny a taky mnoho lamp z plechu i kozích kůží a klasická marocká keramika a fosílie a polodrahokamy a bubínky a další spousta věcí. Hlavní náměstíčko v medině zdobí unikátní mešita osmiúhelníkového průřezu a take tvrzička. Nad městem se tyčí vysoké kopce Rífu a hned za medinou se dají okukovat kaskády říčky, která teče z hor, ale nejlepší doba je samozřejmě na jaře, kdy taje sníh a kaskády jsou mocné a ne vyprahlé jako v teď v listopadu. Trochu jsme se s Rachel a Elle prošly po úpatí oněch báječných kopců, ale jelikož se pomalu schylovalo k večeru, tak jsme nezacházely nikam moc daleko a brzy se vrátily do mediny a usedly k večeři v jedné z roztomilých restaurací. Daly jsme si kuskus a tažín a pak už jen zapadly do útulného modrého hotelu a spaly a spaly až do bílého rána.
Plán pro další den bylo vidět skalní útvar v podobě mostu asi 25 km za městem. Našly jsme Grand Taxi stanici, ale pánové taxikáři na nás vyvalili nehoráznou sumu a nehodlali smlouvat, tak jsme se rozhodly, že nám to za toliko peněz rozhodně nestojí. A navíc bylo zataženo a vypadalo to na brzké pršení, takže jsme usoudily, že zase až tak aktivní být nemusíme. Vydaly jsme se tedy posnídat v medině, ale v osm ráno v Maroku ještě nikdo nežije (krom Muslimů, kteří vstávají se sluncem) a tak jsme zalezly zpátky do hotelu a Elle s Rachel zase usly. Já mezitím trochu pofotila výhledy z terasy našeho hotelu a kolem desáté jsme nakonec posnídaly v hotelu, pak jsme zase malinko prochodily medinu, koupily pár dárečků domů a v jednu nám jel busík zpátky do Fezu.
Chefchaouen bylo moc hezké městečko, ale jinak to byl celkem líný výlet a nic extra suprovního jsme nezažily a nikoho zajímavého nepotkaly. Teda až na desítky hašišových dealerů, kteří nám nabízeli své produkty. Takže ten příští výlet snad bude zase o něco dobrodružnější.
8.11.2009 Káča*
