Jen tak s lidmi a se zvířaty z Fondouku

S lidmi z Fondouku bylo vždy jen veselo

Ani nevím, co zde pořádně napsat. Vše je lépe vylíčeno na fotkách. Fondouk je prostě oáza v níž narazíte jen na samé úžasné lidi. Rádi se s vámi podělí o cokoliv a často o to ani nemusíte žádat.

Houssine a Houria se podělí o vědomosti, mají neuvěřitelnou trpělivost a přesně ví, kdy je třeba zasáhnout, když si někdo neví s něčím rady. S těmito dvěma báječnými lidmi jsem trávila nejvíce "pracovního" času a musím říct, že jsem jim velmi vděčná za všechno. Jejich přístup je klidný a pozitivní. Neuslyšíte od nich slovo "ne", "tak je to špatně", "už na to ani nešahej". V chybách najdou klady a nasměrují člověka správným směrem. Aniž studovali veterinu, nebo pedagogiku, jsou lepší než mnozí, kteří prošli jednou či druhou školou a honosí se titulem.

Driss nás zase hned po ránu zrdavil: "Good morning flowers", "You are beautiful", "I love you" aniž to myslel nějak oplzle. Byl to prostě takový náš taťka a člověku se hned vyjasní už i tak báječný den, když slyší jeho slunečný ranní pozdrav. Každý den nám po obědě uvařil čaj, do vilky nám nosil granátová jablka a ředkvičky z foudoucké zahrádky a sem tam nás obdaroval nějakou tou květinkou. Když bylo potřeba něco opravit ve vile, tak to vždycky ochotně a s radostí opravil. S Omarem jsme si užili nejednu cestu autem do supermarketu, kdy jsme jen tiše koukali, jak je možné, že maročani nemají dávno auta na padrť, když jezdí jak....no....brzda, plyn, klakson, myška, brzda, klakson, klakson, plyn, plyn, plyn, červená, pozdě....:o) Starší Omarův bratr Mohammed byl zas mimo jiné nepostradatelný rentgenový specialista. Porouchaný a opravený rentgen totiž fungoval jen v jeho přítomnosti a to pouze po krátké rentgenové modlitbě k Alláhovi.

K tomu ve Fondouku žije spousta zvířat a jejich počet se neustále mění. Trvale obývá Fondouk oslík Mushkil, jehož jméno znamená "problém" a je to takový malý uličník. Pak je tu doktorova ridgebačka Diva, která se neustále pere s Pitou a ta zase jednoho dne, ještě jako štěně, přišla sama do Fondouku, usadila se doktorovi před kancelář a už neodešla. Pita a Diva jsou přibližne stejně staré štěněcí puberťačky a když je nikdo nevidí, tak tropí jen samé hlouposti. Je sranda je sledovat. Pak je tu Nan a Fi, dva větší kříženci a pak také Clara, Rex, Dalas a další dva menší psí kříženci. Dále Tata a dalších mnoho koček a koťat, které jsou vždy k dispozici pro lidi, kteří by je chtěli adoptovat, v zahradě jsou husy a slepice a také kohout, co vstává ve dvě ráno i v zimě a když se k tomu všemu zvířectu přidá třeba i osm studentů najednou (a to mnoho z nich je české národnosti), to je pak teprve ve Fondouku živo.

Všem zúčastněným děkuji za skvělé dva měsíce!

                                                                                                                                                   10.3.2010 Káča*

---