Expedice Maroko 2009
Azrou a okolí podruhé
Mohammed, Elle, Zakaria, Bětka a Elle
Opět se vydáváme do Azrou. Jednak znova zkusit štěstí s opicemi a dvak ukázat nově přiletivším studentkám z ČR cedrový les a další krásy Středního Atlasu. Dohromady nás teda z Fondouku vyráželo pět: já, Elle, Bětka, Petra a Bára. Rachel už musela jet domů, jelikož její šestitýdenní pobyt se dobral svého konce.
Z Fezu jsme tentokrát jely Grand Taxi a cesta trvala o mnoho méně, než ta autobusem před pár týdny s Rachel. Taxikáři se s tím prostě nijak moc nemastí. Sešly jsme se opět se Zakariou = Zakem, nechaly si u něj doma přebytečnosti a vyrazily do kopců. Jedna z češek – Bára utrpěla před pár týdny vyvrtnutí kotníku, ale i přes důrazné vysvětlování, že cesta bude kamenitá a do kopce a z kopce a ne jen tak nejjednodušší, se nenechala odradit a říkala, že to bude v pohodě. Na to, že pokulhávala i při vycházkách do mediny, jsem ji to moc nevěřila, ale říkala jsem si, že je dost stará na to, aby znala svoje limity a zakázat túru jsem jí vyloženě nemohla, takže jsme šli. Teda....no....šli a polovinu času čekali na ni, až se za námi dobelhá.
Zak nás vzal na skály nad Azrou z nichž byl výhled ještě lepší, než báječný a pak jsme zamířili do opičího úseku a narazili na hromadu opic a řádně jsme je pofotili. Bára pořád pokulhávala a i přes opakované nabídky toho, že se může kdykoliv se svoji nerozlučnou kamarádkou Petrou svézt dolů taxíkem a počkat na nás v Azrou, si stále trvala na svém, že půjde s námi. Pro ctižádostivce, jakým je Elle, to bylo až příliš a chvílemi jsem si říkala, že se strhne bouře, ale všichni jsme to nakonec ustáli a zpět do Azrou dorazili už za tmy :o))) Milou Báru holky podepíraly jen cestou z kopce.
Bára s Petrou se po příchodu do Azrou rozhodly, že podobnou túru další den nezvládnou a tak se odebraly na autobus a odjely zpátky do Fezu. Já, Elle, Bětka a Zak jsme zamířili do Zakova malého obydlí a chopili se hrnců a pánví a ukuchtili něco málo k snědku. Jako první chod byly francouzské creppes s banánem a nutelou a jako dezert marocký tajine :o) Vzali jsme to sice trochu z opačného konce, ale chutnalo nám i tak. Zbytek večera jsme propovídali u báječné hudby ještě s francouzkou Noelle a maročanem Mohammedem u kamínek v nichž hořelo a krásně vonělo cedrové dřevo a postupně jsme jeden po druhém odpádávali do pelechů.
Najednou už bylo ráno a my se vydali ve večerním povídacím složení na snídani do jedné z místních kavárniček posnídat placku mleui s máslem a medem a zapíjet to čajem s mátou. Mezitím nám Zak sehnal převoz do blízkosti jezera Lac Afnourire a po snídani se jelo. Jezero se rozprostírá na plató mezi kopci nad Azrou a Ain Leuh a je to místo pro pozorování vodních ptáků. Na úpatí kopců jsou jednoduché domečky pastevců a uprostřed plató stojí domeček evropského typu, kde sídlí správce jezera a přilehlého okolí. Tam jsme zastavili a dostali další dávku sladké marocké whisky=čaje. Pak už jsme jen pochodovali kolem jezera, přes kopečky a kopce, dubové lesíky a kameny až do Ain Leuh na Grand Taxi zpátky do Azrou. Ten den se šlo daleko báječněji, na nikoho jsme nemuseli čekat, tempo bylo úměrné, dalo se povídat, fotit, kochat se...co víc si může člověk přát?
23.11.2009 Káča*
